VOLMANOVA VILA
Nejsem objektivní, domy a jejich příběhy mě fascinují, vzrušují i profesně zajímají, živí, baví a mohl bych přidat ještě spoustu slov končících na í… Ale tento, znovunalezený klenot pozdního funkcionalismu meziválečného Československa, je fascinující – hmotou, tragickou a skličující historií a doufejme, že konečně i důstojnou a zaslouženou současností…. Je za tím velké množství práce a fandovství lidí, kteří nejsou lhostejní…. Dík za ně, všude.
O příběhu domu, jeho obyvatel ( továrník Josef Volman s dcerou) i architektů (Jiří Štursa a Karel Janů) a viditelné a dokonale uchopené inspiraci (Le Corbusier), lze dohledat mnoho a jsou to informace zajímavé i smutné, ale i vyvolávající hrdost na epochu, tvůrce, osvícené investory. O tom píší jiní lépe…
Snad jen, dům byl dokončen v roce 1939, období a události, které následovaly, nepřály majitelům, tvůrcům, nepřály nikomu. Válka, předčasná smrt majitele (1943), nelehký osud jeho jediné dcery a její boj s „novými pořádky“ v poválečném Československu… Proto ten příběh považuji za tragický, proto mě dojímá nelehká, ale úspěšná snaha o znovuzrození….
Z mého pohledu dům a jeho koncepce předběhly dobu, je zde absence chodeb a takto definovaných komunikací, vše je logicky propojené a uživatelsky příjemné. Materiály, světlo, poměry hmot… božíčku, je to dobré. Kdyby majitelé dostali možnost zde déle žít, mohl dům žít s nimi a v různých životních etapách se přizpůsobovat jejich potřebám….
Dům a příběh za návštěvu stojí. Občas se mi to stane, některé „věci“ mě zasáhnou….
P.S. …je to i nezištná pozvánka na výlet. Tak ať je úplná. Na náměstí je bezva restaurace ( U Bohuslavů), která nám včera poskytla azyl před dešťovou přeháňkou a fakt tam dobře vaří….
P.S. 2 …v současné době ve vile probíhá výstava nábytku Jindřicha Halabaly, významného designera první poloviny 20. století
